Dne 27.5-28.5 2023 Hodslavice

Tak tu máme druhý ročník Palackého Tisícovka. Ani letos Nesmrtelní dědci a jejich rodiny (kamarádi)  nelenili a posunuli organizaci zase o pořádný kus dál. Bylo to ale naprosto nutné, letos totiž nejede 50 účastníků ale rovnou 133 ! 

Už samotná registrace byl takoví malí závod a dobrodružství. První registrace proběhla s limitem 70 účastníků. Netrvalo to ani den a kapacita byla plná. Rozhodlo se, že kapacitu navýšíme na 100. Po plánovaném a avizovaném spuštění druhého kola registrace, bylo naplněno a hotovo za cca 17 minut :) . Po hodině se registrace vypla a registrovaných rázem nebylo 100 ale 133. Zájem byl naprosto neuvěřitelný, nikdo neměl srdce 33 účastníků škrtnout, chodily emaily a zprávy, že se brácha vešel a já ne, půl party je pod a druhá nad čarou ... Padlo rozhodnutí, letos jede 133 účastníků, přeci nebudeme trhat party a rodiny :). 

Loni jsem jel s Matějem který jel na nové Hondě (mimo soutěž), letos jsem mu nabídl zapůjčení své jawy 250, pod podmínkou, že si ji dá do kupy aby to dala. Měsíc vyšívání a ladění vzal za své při testovací jízdě týden před odjezdem. Po 70 kilometrech se Jawa kousla na klice. I přesto, že jsme motor na parkovišti kompletně rozdělaly, nepodařilo se nám ho rozpohybovat. Sáhl jsem tedy do garáže znovu a Matěj jede na jiné Jawě a sice 350/640. Bohužel už není čas, 640 mám asi 14 dní a krom nové spojky kterou jsem dělal pár dní nazpět, o ní nic nevím a není otestována. Týden do odjezdu, není čas, necháme to osudu. 

Letos jedeme až v Sobotu ráno. Je to trochu nešťastné řešení ale prostě nebyl čas ... V 9 ráno vyrážíme, 400 km a dojezd kolem 13 hodiny. V 16 hodin se startuje, moc času nám nezbývá a že bychom byli zrovna odpočatý na 24 hodin jízdy se říci taky nedá. 

Akce je letos o poznání větší, organizovanější a profesionálnější. Mám číslo 132 a za mnou už jede jen Honza s provokativním nápisem na zadním kufru. Startujeme po půl minutě, vyjíždím v 17:15. 

Startuji plný adrenalinu a Velouš šlape jak má. Letos se jede ale úplně jiné tempo, jiná strategie. Je vidět, že už jsme zkušenější. Tempo i strategie tankování, kdy všichni jedou cca 3-4 hodiny (150-200km) bez zastávky, pak natankují a frčí dál, se bohužel trochu podepíše na tom, že už se tolik nepotkáváme a nevyměňujeme si bezprostředně své zážitky jako loni. V cíli si to ale vše řekneme, zážitků je spousta. 

Po 250 kilometrech dojíždím Šejbu na Rikše. Jel o cca hodinu předemnou a už jsem byl netrpěliví kdy ho konečně dojedu. Než ho stačím předjet u zámku Maleč, míjím Matěje. Klečí s baterkou u Jawy a opravuje zadní brzdu. V prudké odbočce na Maleč na ní tak dupl až se ohnulo přepákování. o pár metrů níž, zase stojí kluk, co tak usilovně zatáčel aby se do odbočky vešel, až ohnul řídítka. S opravou mu pomáhám a asi po půl hodině se spokojíme s kompromisem, kdy vlastně brzdí ale nesmí se ní moc tlačit. 

Jede se krásně, kilometry tam padají sami, čas mám výborný a pokud tempo udržím, bude dojezd minimálně o hodinu dřív jak loni. Kolem půl 4 ráno přijíždíme na Václavské náměstí, fotíme se pod koněm. Toto je bohužel poslední pěkná vzpomínka na tento ročník. 

Telefonát od Matěje, který je o jednotky minut před námi, mě uzemní a vystřízlivím z euforie a adrenalinu v řádu vteřin. Na Albertově se stala nehoda, jeden z účastníků havaroval. Po hodině vyšetřování a sepisování policií se přesouváme na benzínku u Smíchovského nádraží. Zatím ještě nemáme potvrzený zdravotní stav účastníka nehody, ale už víme že je velmi vážný. Dlouhé desítky minut to rozdýcháváme a nakonec se s Honzou a Šejbou (po telefonu je o kus dál) domlouváme, že závod ukončíme. Přijde nám to jako jediné správné řešení, rozesíláme SMS všem účastníkům a žádáme je o opatrnost a ukončení závodu. 

Po 500 kilometrech, po 6 hodině ranní jsem doma. Po 4 hodinách spánku s Matějem vyzvedáváme tranzita a vyzvedáváme Šejbu s Rikšou. Ani on už neměl chuť a sílu. Bohužel už nyní víme, že Mirek svému zranění podlehl. Nehoda nebyla nikým zaviněná, nejspíš ve tmě najel na opravdu špatně značený ostrůvek tramvaje. 

Do Hodslavic se vracíme autem, cesta je velmi tichá a ponurá. Ve večerních hodinách se vrací téměř všichni jezdci z trasy. Někteří si trať dojeli celou, jiní to vzali napřímo. Ranní vyhlášení výsledků se vlastně koná jen z přání Mirkova syna, který nás o to požádal, jeho táta by si to tak přál. 

Poslední rozloučení tůrováním motorů bylo velmi emotivní a jsem rád že jsme se sním mohli takto rozloučit. 

Tento ročník byl opravdu velmi náročný a osud Palackého Tisícovky III. je velkým otazníkem. I přes maximální snahu organizátorů, i přes opravdu disciplinovanost jezdců, i přes dodržování předpisů, i přes myslím uvědomělost a soudnost jezdců ... i přes to všechno se toto prostě stát může a stalo.