Vyrážím brzo, dnes je velký den. Chci dobýt mě známí rekord najetých kilometrů velorexem za 24 hodin a dokázat si, že dojedu za den k moři když budu chtít. Dosavadní rekord (mě známí) drží Honza z nesmrtelných dědků a to 607 km při cestě přes Německo a parta nadšenců co přejížděla ČR za jeden den kdy nájezd byl těsně pod 600km.

Celou noc se převaluju a budím se. Cestu mám naplánovanou, stroj nachystán, sbaleno ... nervy to nejsou jen nemohu dospat. Co hodinu jsem vzhůru a snažím se spát, musím být odpočatý. Ve 4 hodiny to vzdávám a rozhoduji se vyrazit o 2 hodiny dřív než bylo v plánu. Kafe, nakrmit psa, naházet jídlo do sbaleného Antonína a 4:30 odjezd!  

 Ona je tma, kdo by to byl řekl, ani teplo moc není počítám tak 7 stupňů. Vyrážím kolem Prahy přes Říčany směr Liberec. Libercem si to profrčím jako velké auto, beru to asi 30 kilometrů po rychlostní komunikaci - tedy dálnici na kterou není třeba známky. Provoz naprosto minimální tak se to dá. V 8:15 překračuji hranice v Habarticích, žádná kontrola, přechod, prostě se jen změní jazyk na značkách obcí. Vyměním za zcela určitě fér kurz koruny za zloté a jedu Polsko. Dalších 200 kilometrů se kochám borovicemi, rovinami a bavím se tím, jak před každou zatáčkou je značka pozor zatáčka a šipky jako by to byla vracečka. Ani nepodřazuji, jen lehce uberu plyn a je po zatáčce. V zemi rovinek asi není problém každou "zatáčku" označit značkou...

Řidiči mě mile překvapují, dodržují rychlost, předjíždějí ohleduplně a nezdržují mě :).

Je tu téměř všude 70 a tu držím i já, proto nikoho nezdržuji a dokonce i občas přibrzdím abych se na někoho nelepil. Díky předepsané 70 a takřka 0% stoupání držím čas dokonce i s googlem.

Kilometry tam padají až neskutečně rychle a snadno. První závada se již ale blížila, po cca 400 km kolem 14 hodiny, se mi uvolnila vrtule chlazení a rachotila. Už jsem tuto závadu řešil 2x, na vrtuli se přidělal speciální upínák no a právě ten teď praskl a 250 kilometrů hluboko v Polsku abych to teď řešil..

Stavím na pumpě, že natankuji a vyřeším tu vrtuli. Snažím se roztlouct kraj vrtule k upínáku, ale šroubovák není důlčík a neudělám tedy ani důlek .. Po 3 minutách staví na pumpě traktor, to za pokus stojí. Ruka, noha a trochu šišlání... . Chápe, za 10 minut ti to přivezu svařené a já koukám jak mizí v dáli zadní světla traktoru i s mou vrtulí a říkám si zda ji ještě někdy uvidím. No ten mi dal, z 10 minut se stala hodina ale přijel! Dva krásné sváry a za odměnu dostal dva krásné Kozly z Popovic :).

Za volantem snídám, obědvám a nyní i večeřím. Stavím jen na dotankování nebo kontrolu a případnou rychlou opravu. Rovinky jsou tu tak dlouhé, že se mi urvala dokonce i ručička tachometru a jede pořád 120km/h :) (bohužel jen tachometrově).

 Začíná mi klouzat spojka, rozjezdy jsou trochu náročnější ale pak se chytne a drží. Pomalu se stmívá, dojezd mám cca 250 km a vrtule se odporoučela podruhé (celkové skore je tedy 4:0). Sváry vypadaly sice pěkně a bytelně, ale žel bohu moc nevydrželi, konkrétně 150km. Volám info linku - čus dědku (Honza - Nesmrtelný dědek) tak poslouchej kde jsem a co se mi děje ... . Konzultuji, jaký má názor, na můj nápad sundat ulomenou lopatku chlazení. Nandat nazpět řemenici, odhalit plachty aby víc větral a jet tedy bez chlazení jednoho válce. Je chladno, to by mohl dát se shodneme.

Přehodnocuji pro jistotu trasu, na nejbližší místo u moře Leba. Je to cca 100 km, to i s jednou vrtulí snad dáme. Ve 20:30 dorážím do kempu. Na bráně sedí pan majitel s paní, povídáme, vyptávají se a kroutí hlavou jak jsem se tu ocitl. Když dodám že ráno byla v Praze mlha, vůbec nechápou, ani já, jsem u moře ! Stavím stan, volám ženě že žiju a že jsem zvládl krásných 787 kilometrů a to je opravdu pořádná porce kilometrů a můj nový rekord (až do Palacké Tisícovky :) ). Jsem tak rád, že ani neřeším co bude zítra. Jak vyřeším chlazení ? Co spojka, doklouže dalších cca 1400 kilometrů které mám v plánu ? Zítra je taky den, jdu spát.  

 V 8:30 jsem vzhůru a už se nemůžu dočkat moře. Vyrážím posledních pár metrů pěšky k moři. Po dlouhém molu kanálu až na krásnou dlouhou písečnou liduprázdnou pláž. Nebýt konec Září, tak se neudržím ale voda je fakt studená. V moři je jediný člověk, novodobý zlatokop v neoprenu s detektorem kovu, co loví poztrácené šperky a drobáky po turistech. Cestou na zpět se rozhlížím po dílnách kde by mi svařily vrtuli ale marně. V 10 hodin jsem v kempu a plánuji cestu do 60 km vzdáleného OBI, kde nakoupím podložky a jiné pomůcky k uchycení. Ještě se pokusím zeptat paní na recepci zda neví o svářečce v okolí. Jak se blížím k recepci tak se nestačím divit, přímo pod okny stojí dodávka s polepy svářečem v kukle jak svařuje. Ukazuji paní auto, čí to je ? To je syna, zavolám ho. No tak to nevymyslíš, zastavím v kempu, kde bydlí syn majitele, který provozuje mobilní svařování ? Za pár minut už ukazuji co k čemu přivařit. Není problém ale musí jet s rodinou na oběd a vrátí se kolem 15 hodiny, no co nadělám, počkám. Sice jsem chtěl být tou dobou o 100 km dál na Helu ale co, lepší vrabec v hrsti než svářeč bůh ví kde :)

Píši deník, dám si instantní obídek a vyrážím k moři a do města na procházku. Je tu nádherný moderní kostel, jinak poměrně pěkné ale po sezoně vylidněné město.

No z 15 hodiny se stala skoro 18 což už mi trochu vadí ale nenadělám nic. Musím uznat, že to byl machr, měl profi svářečku a obavy už o pevnost fakt nemám . Celé mu to trvalo tak 10 min a dost mě mrzelo, že to neudělal hned ráno. Pivo nechce, peníze odmítl a hulení o které se zajímá nemám. Nebudu mu ale vysvětlovat, že ty peníze by se za to hulení někde mohly směnit:) . Poděkuji tedy a ještě ho poprosím o roztlačení :D.

Tak o problém méně. Zůstává ale spojka a nově i ty loužičky co po sobě všude zůstávají jako eko podpis. Co dříve bylo pár kapek je nyní loužička, tak občas kontroluji a dolévám. Zadní kolo mám celé černé jak se za jízdy kapky rozstříknou. Konečně vyrážím na Hel, je to 107 km a cesta moc neutíká. Motor je tišší, dotáhl jsem uvolněné kolena výfuku už v kempu když byl čas, ale má jiný zvuk. Moc si jízdu neužívám, člověk pořád šrotuje čím to je a občas zastaví otestuje si svou domněnku a pokračuje dál. Je to tou spojkou ? Je málo oleje ? Nebo je to ten nový 2T olej co jsem tam dnes nalil? Na nic nepřicházím, už se stmívá a já hledám kemp na samém cípu kosy. Ubytování v kempu domlouvám s podmínkou, že mě ráno roztlačí, s úsměvem souhlasí a já stavím stan. Je tu příjemně, méně komárů a naprostý klid ve vylidněném kempu. Je tu všude písek, občas drn trávy nebo kořen borovice. Je to takové koukavé a zajímavé. Plánuji co zítra, v plánu byla původně Litva a Mazurská jezera. Nebo vzhledem ke stavu Antonína volit relativní jistotu a otočit to domu? Uvidím ráno, ale myslím, vlastně se obávám, že odpověď už nejspíš znám... .

Tak chyba lávky, odpověď neznám... Během prvních 2 hodin jízdy (cca 100 km) měním směr navigace hned několikrát. Jede krásně - Litva, začal pokuckávat v nižších otáčkách asi toho bylo dost jedeme domu. Pak vylezlo slunko a to mě tak nakoplo, že střecha šla dolu a nebylo pochyb že jedu do Litvy ! Po 15 kilometrech si ale Antonín vynutil své, dostal  jsem defekt na pravé přední kolo. Žádné drama, trochu to táhlo na stranu a že jde o defekt jsem vlastně zjistil až po chvilce kdy zastavuji na kontrolu co se děje. Duše vyměněna za půl hodiny, pneu nepřezouvám prvně takže pohoda. Pumpičku mám ale bohužel jen z jízdního kola a hodně malou. Nenafuním ani atmosféru, pumpa je ale jen 8 km tak pojedu pomalu a dofoukám tam. 

Tak 3 kilometry to trvalo než se duše kousla a píchla. Tak teď už je definitivně rozhodnutu jedu dom. Duši náhradní už nemám, naštěstí vozím náhradní kolo pod zadním platem a tak ho přehazuji. Vozím zadní kolo, kde je širší pneumatika a trochu větší střed kola s osazením pro rozetu ale použít se dá i dopředu (na rozdíl od předního, které dozadu nejde). Po cestě si domlouvám schůzku s obchodním partnerem u Poznaně, měla proběhnout o 2 dny později ale vzhledem k okolnostem se domlouváme na 20 hodinu v kempu kde mě vyzvednou.

Cesta utíká krásně, kromě malé závady vynechávání motoru, kterou řeším dotažením kondíků. Za 15 min je opraveno. Jsem pyšný jak rychle jsem to odhalil a vyřešil, tyto příznaky už totiž znám z Rakouska, kde jsem ale netušil o co jde a čuměl do motoru 4 hodiny než jsem na to přišel.

Začíná padat tma, dost to ženu a trochu lituji, že jsem si tu schůzku naplánoval . Teď se stresuji a letím, abych přijel někam na čas... . Ale co, ponaučení pro příště. Chvilku po 8 parkuji v kempu kde už na mě čekají. Platím 20 zlotých za stan a velouše. Ani nevybaluji a jedu na večeři. Pár minut po 10 hodině jsem zpět, vybaluji stan a padám únavou. Ráno musím kouknout na kolo, začíná v něm nějak lupat, snad jen ložisko. Najeto 456 km a cesta byla vlastně docela pěkná a slunečná. Myslím, že bych tu Litvu nakonec dal ale proč to hrotit :).    

Ráno mě budí déšť. V 8 hodin tedy balím za deště a to mě baví vždycky moc. Za půl hodiny mám našťoucháno a čekám na oběť, která si ráno zacvičí a strčí do mě. Kolem šel pan domácí, tak tu máme výherce. Za dva poslední kozlíky do mě strčil a já vyrážím směr Swiebodzin, kouknout se na největší sochu Ježíše na světě. Po hodině přestává pršet. Včera jsem se dohodl s kamarády Zuzkou a Pavlem, že mi pojedou naproti a někde u hranic se potkáme. Cesta je dlouhá, rovná, monotónní a z lesů se mi už motá hlava. Myslím, že Polsko asi není rájem pro motorkáře ... . Kolem 15 hodiny si už dávám pozdní oběd s přáteli v Hrádku nad Nisou. Pavel tluče do navigace zpáteční cestu a Zuzka lačně vyzvídá co jsem zažil a viděl.

Trasou mě Pavel velmi potěšil, jedeme Chrastavu, Kkryštofovo údolí až do Mnichova Hradiště. Krásná cesta a po Polském "adrenalinu na tempomat" jsem si to moc užil. Doprovodily mě jako ochranka nějakého premiéra.Pavel na Africe přede mnou a Zuzka na Guzzině za mnou. Rozkopanou Mladou Boleslav si dáme po dálnici, což opravdu nemusím. Bylo to nejsnazší řešení a těch 10 km se dalo zvládnou. U Brandýsa se loučíme a rozjíždíme se každý svou cestou k domovům. V 8 večer parkuji v garáži a jsem rád, že jsem v pořádku doma. Velouš dnes jel jako za mlada a možná jsem tu Litvu měl dát :)  

PS. Závady a jejich dodatečné odhalení a vyřešení.

Vrtule chlazení - vydržela ještě cca 3.000 km a pak stejnak praskla hned vedle sváru. Bylo to na srazu Velorexů v Boskovicích, kde jsem sehnal poměrně snadno nový kus který zatím slouží. 

Motor olej- odešlo gufero na náhonu tachometru, který je ze spodu motoru a proto nadměrný unik oleje, výměna 

Tachometr - odešel náhon, výměna

Spojka - lamely spojky byli opotřebované, nemám již korkové ale ferodové. Nebyli sjeté ale jako by spálené, tvrdé - výměna

Zvuk motoru - nejspíš v důsledku změny motorového oleje a sjeté spojky. Již nepozoruji, tedy přestalo nebo jsem si zvykl a beru jako nový standard :)

Kolo - vymleté uložení ložisek- zalepeno

Celkem najeto 1.813 km