Polsko - Silvestr 2023

Je 30.12.2022 17:27 a volá mi Honza. Telefon típám, spím na gauči u pohádek, znaven po návratu z rodinné návštěvy ... . V 18:30 volám nazpět, nazdááár dědku co Vánoce? Co děláš zítra ptá se nevinně, nepůjdeme se někam projet ? Co blbneš, na Moravu to mám 300 km odvětím. No já spíš myslel, že bychom mohli jet k moři, bouchnout šáňo.

 Po vteřinách ticha, jsem se ujistil, zda opravdu shání parťáka na Silvestra, který chce jet 800 km k moři a druhý den 800 km nazpět. No jasně, v 5 ráno vyrazíš, někde se potkáme .... (má žena s úsměvem na tváři kroutí hlavou a odchází do kuchyně ...) bude to zážitek, pojeď . Šejba jede taky, táži se? To nevím, byl nadšený ale pak začal přemýšlet a asi to vzdal, odpovídá Honza. Dej mi 30 minut a zavolám, beru si čas na rodinou konzultaci. V hlavě se mi to motá, chce vyrazit za 9 hodin, je Silvestr, mám rodinu, nic nemám přichystaného, nemám sbaleno, Velouš není zkontrolovaný a přichystaný na takovou cestu ... .

Volám hned Šejbu, ani nepozdraví, "nekecej že jedeš, tak jedeme ! " . Není co řešit, v rychlosti vysvětluji ženě, jak se situace má, že Silvestr je jako každý jiný den v roce a jí, dětem ani mým rodičům, které jsem na Silvestr pozval, určitě chybět nebudu :) . O půl hodiny později už sedím s celou rodinou v autě a vezou mě pro Velouše do garáže. Sám ho z dílny totiž nevytáhnu, startování je marné a musí se za studena roztlačit. Ve 4 ráno nepředpokládám, že seženu kolemjdoucího, který pomůže a roztlačí mě, proto musím Antonína přesunout už večer k domu. Barák máme na kopci a stačí tedy sednout, odbrzdit a motor naskočí. Po cestě ještě volám Zuzce, během 2 minut vysvětleno a pozváno, pak znova vysvětleno a pak ještě jednou. Reakce vlastně stejná, cože ? Na Silvestra ? Je konec Prosince! Cože ? Jasně Zuzo, nepřemýšlej o tom moc, za 15 min mi zavolej a potvrď účast. Po 15 minutách SMS, kde se sejdeme :) ? Je to magor... stejný jako mi ... .

Tak super je 21:00 mám velouše doma, jdu balit a ve 4:00 budíček. Ve 22:00 jdu spát, usínám chvilku po 1:00 nemůžu zabrat, ostatně jako vždy, když chci a potřebuji brzo usnout ... . Budíček ani nestačí zazvonit a jsem na nohou, dělám si kávu do termosky a potichu se kradu z domu abych nikoho nevzbudil. Je celkem příjemných 6 stupňů, jasná obloha a tma s ohromným měsícem. Vyrážím ve 4:30, v Kladsku máme sraz okolo 9 ráno a je to 210 kilometrů. Kousek za Poděbradami tankuji, je 6 ráno a začíná pomalu svítat. Koukám na sdílenou polohu Zuzky, která mě má na své motorce dohnat. Je 20 kiláků za mnou, tak si naleju kávu a čekám na ni. 

 Kde má kufry? Zuzka k moři nejede, doprovodí mě ale do Kladska a pak pokračuje spanilou jízdou do České Lípy kde má sraz na pozdní oběd. I tak klobouk dolu, komu by se chtělo na motorce, v zimě, ve 4 ráno, 500 kiláků a na Silvestra? No pro tyto počty by mi stačila jedna ruka a ti všichni vlastně jedou :) . 

V půl 8 ráno píše Honza, že jsme napřed (dle sdílené polohy) a máme zvolnit. Nakonec posouváme setkání o kus dál ať nečekáme a potkáváme se v 9:45 v Zablkowice na pumpě. Radost je veliká, Šejba jede poprvé Velorexem (jezdí na ČZ Rikše) a je plný dojmů. Dáváme kávu, tankujeme, kecáme a loučíme se se Zuzkou. Díky za doprovod ty blázne :) .

Na Hel to máme ještě 640 km a s nejistým dojezdem do půlnoci. Čučíme do map a vybíráme nejbližší bod u moře a sice Mielno které je cca 520 km a trochu pravděpodobnější dojezd do půlnoci. Nyní již tedy pokračují jen 3 Velorexy 350/16, můj a Honzy je expediční a tedy otestovaný tisíci kilometry, o Šejby (půjčený od Honzy) ale obavy trochu mám, má nejeto od celkové renovace jen cca 400 kilometrů. 

 Šejba vede a mě navigace žene pořád jinam, ztrácím tedy důvěru v jeho navigační schopnosti a předjíždím ho. Bohužel nás vedu naprosto neomylně přímo do centra Vraclavi, navigace objízdnou cestu už vzdala .. . Po průjezdu asi třiceti semaforů na magistrále stavím a zjišťuji že Šejba měl v plánu objet Vraclav po obchvatu což mě Google kvůli zakázaným dálnicím nenabídl. Omlouvám se kluci, rád bych řekl že jsme aspoň něco viděli a stálo to za to ale není tomu tak. Na místo toho konstatuji, že ani v Polsku neznají zelené vlny semaforů a od jedné červené k druhé a tak pořád dokola. 

Kousek od Poznaně provoz zastavují obousměrně policisté, běží se tu novoroční půl maraton a máme tedy cca 20ti minutovou nucenou pauzu než proběhne poslední běžec. Vyrážíme konečně dál, o 2 kilometry později ale protínáme trať běžců podruhé a tak si je můžeme znovu prohlédnout v plné parádě... Super, dojezd na navigaci se pořád vzdaluje a čas běží. 

Cesta nám začíná utíkat rychle. Krom malé opravy nesvítícího světla Šejby vše funguje jak má. Máme dojezd cca 200 km a ty jsou opravdu výživné. Tma, vytrvalý déšť a chladno. Je vidět na pár metrů, ale nezvolňujeme, půlnoc se blíží a Šejba vede jako by jel s xenony a brzdami co umí zastavit když na ně šlápnete :) . Plán je jednoduchý, v Mielnu najít kemp, který by byl otevřený (říkáme si že třeba kvůli karavanům) nebo najít plácek jde nebudete překážet a přespat tam. Mielno je vylidněné, nikde ani noha, nic není otevřené natož kempy, aspoň že už jen krápe a ustal ten otravný déšť. Honza a Pavel mají zkušenosti s nocováním na divoko. Honza koukne na leteckou mapu a má jasno. Vůbec tomu nerozumím, ale po deseti minutách už jedeme krokem po kose nedaleko města polní cestou , která vede až na opuštěnou pláž kde stojí jeden postarší obytňák. Jel jako by to místo znal, vůbec tento šestý smysl nechápu a jsem nadšený jak snadno to šlo a že budeme opravdu nocovat na pláži. Projíždíme pískem a jedeme pod plným plynem abychom nezapadly. Nakonec vzhledem k rannímu roztlačování hledáme a přesouváme se, na trochu tvrdší podklad. 

Slyšíme šum moře, jsme plné euforie, máme za sebou víc jak 18 hodin jízdy a 756 kilometrů.. . Je 23:15, máme dost času, dáváme frťana, stavíme stany a v tom konečně přestane pršet. Chceme oheň, všechno je mokré ale to nás neodradí. V nedalekém lese posbíráme pár klacků, Šejba trpělivě polévá pár doutnajících klacíků benzínem z mého 2,5L kanystru. Jsem ale netrpěliví a pitomí, proto to beru do svých rukou a přihnu trochu víc... v okamžiku vyjede plamen do kanystru. Duchapřítomně se rozhlédnu a zahazuji jak nejdál mohu do písku za nás. Jsem v lehkém šoku a čekám explozi která naštěstí nepřijde. To byla ale blbost kluci co ? Naštěstí se tomu můžeme zasmát a nic se nestalo. Oheň v kanystru se uhasil, neměl dost vzduchu a zbývající litr nám zajistil vytoužený oheň. 

Voláme domů a přejeme svým blízkým šťastný nový rok. Popíjíme šampaňské, u ohně, 1.1.2023 a u moře. Nálada je fantastická, musíme se pořád smát co jsme to za magory. Klábosíme a ve 2 ráno hasíme oheň a uleháme do stanů. Budíček domlouváme na 8 ranní, najdeme moře, uděláme fotky a v 9 chceme mít nastartováno a vyrážet nazpět.

2. den 1.1.2023 ujeto 692 km 

Já už ano, je to zjevně jedna z nevýhod když se nocleh hledá ve tmě :). Probouzím se první, i přes to, že jsem jediný kdo si neměl nastavit budíček a měl být vzbuzen. Koukám na orloj a ejhle skoro 9 hodin. Vylézám ze stanu a zjišťuji, že jsem vlastně spal celou noc pod širákem, vítr (který v noci opravdu hodně foukal) mi vzal plachtu a já chrněl jen pod moskytiérou jako v Srpnu v Albánii... . Tak aspoň že nepršelo. Budím kluky a jdeme k moři. Drápeme se na dunu a už ho vidíme. Děláme fotky, sbíráme kamínky domů a Honza se i vykoupe. Oba s Šejbou víme že  budeme určitě litovat, když se nevykoupeme taky ale neodhodláme se nakonec. A taky toho litujeme. 

Na trať už přijíždí první motorka a po chvilce i terénní auto, je čas vypadnou. Nádrže máme suché, žaludky prázdné a vedu tedy k první pumpě aby se oba problémy vyřešily. Stavíme u stojanů ale na pistolích stojí nápis že natural 95  není. No tak snad dojedeme... . O 20 kilometrů dál už tankujeme plnou.

Plnou ... ale nafty... Honza si plní nádrž až po okraj a při zavěšení pistole si všímá nápisu diesel. Děláme si srandu, že si mohl klidně natankovat bez nervů zda dojede už na té prvé pumpě, tam bylo nafty dost. Možná ho zlákala ta neodolatelné Polská cena ... trochu únavy a zvyk z auta udělá své.. . Kupujeme tedy 5L prázdný kanystr, bufetíme v plastovém kontejneru PETky a stáčíme více jak hodinu 14 litrů nafty miniaturní hadičkou vedoucí z nádrže. Chtěl jsem být do půlnoci doma, mám od zítřka inventury... . Zaspíme - hodina v čudu, tankujeme- hodina v čudu, no jestli to tak půjde dál tak jsem doma tak za týden. 

Vůbec to nejede. Je šílený protivítr, jako bych měl zataženou brzdu. Peru se s tím kilometr po kilometru a rozrážím to aspoň trošičku klukům co se drží hned za mnou. V tom ale ubyde výkon a motor se kousne. Hned šlapám na spojku a zastavuji na krajnici. Krve by se ve mě nedořezaly. Už jsem párkrát zadřel, tak jen doufám že to není natvrdo. Nechávám motor chvilku vydechnout, beru za startovací páku a modlím se aby se motor protočil. Uff je to dobré točí se. Marně dodnes přemýšlím, zda to způsobil ten hrozný protivítr, nebo zda jsem málo namazal. V tom vysmívání se Honzovi, jsem totiž zazmatkoval a nebyl si jistý kolik oleje jsem tam už nalil, zda 2 nebo 3 odměrky. Tak jsem tam tu 3 odměrku pro jistotu nalil, možná ale měla znít zda tam je 1 nebo 2 odměrky a i když jsem ji tam pro jistotu nalil tak jedna pořád scházela. Už se to nikdy nedozvím. Každopádně přilévám olej do nádrže a prosím kluky ať jedou první a trochu zvolní.

Po pár kilometrech stavíme znovu, motor se mi vůbec nezdá. Chová se divně a má nepřirozený zvuk. Když chci zastavit, nedá se pomalu ani zhasnout. Je přehřátý a uvařil se mi benzín v karburátoru, měl jsem ho nechat déle vychladnout po záděru. Venku je ale tak 10 stupňů a fouká proti nám, jak to že se neuchladil !? Dáváme delší pauzu, kontroluju opticky motor a vyhrnuji plachty na bocích ať má lepší chlazení. 

Už zase letíme jak draci, ale netrvá to dlouho. Stavíme na krajnici, vynechává mi válec. Naštěstí je to jen svíčka, je na ni pecka ale ne jedna. Nikdy jsem to ještě neviděl, ale peciček je snad 20, myslím, že by se mohlo jednat o roztavenou šponku ze záděru ale těžko říci. Svíčku měním a jede se dál. 

Kluci tolik nespěchají jako já, tak se domlouváme, že pojedeme na Českou Lípu Německem. Pro mě to je o více jak 100km kratší ale pro kluky na Moravu zase o 150 dál. Nechceme se ale dělit zbytečně brzo, tak jedeme spolu až k Ďábelskému mostu u Gablenz. Most je hodně umělí a renovace velice nepovedená, i tak u něj děláme rozlučkové foto a rozdělujeme se.  Je 21:30 a navigace mi ukazuje dojezd v 1:15 a 229 km. 

Nasazuji rychlé tempo, silnice jsou v Německu krásné a úplně bez provozu. U Rumburku chvilku pře půlnocí přejíždím hranici. Hned mě vítají serpentýny, kopce a to vůbec ne malé. Je to ale hrozně příjemné po té šílené rovině posledních 1000 kiláků. Uvědomuji si, jak je ta ČR krásná- Dubá, Kokořínsko... to je naprostá fantazie, ani jediné auto a já lačný po každé zatáčce .. . Únava je okamžitě pryč. V Lípě naposledy tankuji a letím na jediný zátah až do Jílové u Prahy. Průjezd Prahou a Středními Čechy, mě opět utvrdí, s jakým přehledem "vyhrávají" v kvalitě vozovek. Je to šílený kontrast.

Jsou 2 hodiny ráno, parkuju u baráku a tachometr ukazuje 692 kilometrů. Za 6 hodin stávám na inventury ... Kluci ve stejnou chvíli píší, že rozbíjí tábor v lese, mají to ještě 240 kiláků a to si nechají na zítra. 

Tento trip byl naprosto jedinečný. Ani náhodou bych ho nejel, kdybych o něm měl čas přemýšlet déle než pár minut. V tom to bylo ale tak neopakovatelné, tak krásné, tak spontánní, tak svobodné a taky tak šílené. 

Najel jsem za 46 hodin 1448 kilometrů s čistou dobou jízdy přibližně 34 hodin, to je na jeden víkend slušná porce :). K moři na otočku, za víkend, Velorexem, jde to :).  Honzo, Pavle, Zuzko, díky. Bylo to intenzivní a nezapomenutelné !

Celkem ujeto 1.448 km.