Švédsko 2025

Tak to mám rád. Žádné dlouhé plánování, vymýšlení bejkáren a překombinování. 

Plán zní jasně, vyprovodit Nesmrtelné dědky na jejich trip do Japonska. Poté se posouvat směrem Estonsko .. .Pokud vše klapne, tak trajekt do Švédska a Dánskem, Německem dom. 

Je zde mnoho proměnných, proto to necháváme náhodě a osudu. 
Zásadní proměnnou a otazníkem je technický stav. Zejména čtyřkoláka našeho kamaráda Alexe. Ten za námi dojíždí dokonce o den později. Ještě v den odjezdu z Prahy, mu totiž ještě leží motor rozpůlený na ponku.. . Trajekt tedy raději nekupujeme. Může se stát, že i když se tam (shodou okolností a náhody) dohrabeme, bude plný a můžeme to zase otočit. No řekněme si to na rovinu, průměr 500 km denně, 9dní v kuse prostě není málo a stát se může ledasco. 

1. den 20.6.2025 ujeto 326 km

V 7 ráno se scházím s Milanem (můj parťák z Maroka a San Marina) a Fandou. Navigace zadaná - Motovšem Jesenice u Prahy - Motovšem Olomouc- Hodslavice. Ve 14 hod už otravujeme ovzduší v Olomouci. Dáváme kafíčko na prodejně, dokupujeme 2T olej a pokračujeme malebnou krajinou do Hodslavic. 

Louka je posečena, můžeme se ubytovat. Jsme tu zatím sami, postavíme stany a jedeme se podívat na Šejbu. 

Leckoho by zneklidnilo, nebo překvapilo, že má rikšu na špalcích a dává novou přední vidlici v předvečer odjezdu... Mě ne, už se nějakou dobu známe a vlastně jsem překvapený, že si ji nehodil na korbu a neplánuje ji vyměnit zítra, někde na benzínové pumpě. 

Večer zakončujeme v hospůdce, postupně se trousí první účastníci zítřejšího doprovodu a je veselo. 

2. den 21.6.2025 ujeto 306 km

V 9:00 máme slavnostní odjezd z náměstíčka v Hodslavicích. Stávám dřív a jedu s dědky zvážit naše stroje. Váhu mají kluci domluvenou na sběrném dvoře. 

Pohotovostní hmotnost Velorexu je 310 Kg + maximální užitná 190 Kg (včetně posádky, bagáže, náplní. Tedy celkem 500 kg .. ). Jedu Sám, jsem naložený na 10 dní bagáží, díly, olejem ... Váha ukazuje přesně 500 Kg ! Kluci jedou na 3 měsíce, sedí v tom 2  a vezou cca 30 litrů 2T oleje a cca 20 litrů pitné vody na stroj. Váha je u Honzi 670 Kg... No upřímně jsem čekal něco podobného. A vůbec mu to hmotnost nezávidím.. . Zátěž na zahrádce musí být v zatáčkách hodně znát a o výkonu ani nemluvě. 

Náměstí je plné lidí, je to neuvěřitelné kolik je pacientů se stejnou diagnózou. Chvilku po desáté vyrážíme směr Polsko. 2 Velorexy směřující do Osaky doprovází více jak 40 strojů ! 

Kemp máme vybraný kousek za Krakovem. Cesta v tak velké koloně není snadná. Každý má trochu jinou rychlost, křižovatky a obecně města nás pravidelně trhají, občas někdo špatně odbočí a vezme sebou pár strojů co jede za ním ... No je to docela sranda, ale pravdou je, že 300 km bylo tak akorát a cestovat se takto fakt nedá. 

Původně bylo v plánu vyprovodit dědky až na hranice s Běloruskem (tedy ještě jeden den). Rozhodujeme se, že se ráno trhneme a pojedeme svým tempem dál, ať nenavyšujeme kilometroví deficit a stíháme.. . 

V kempu popíjíme a povídáme dlouho do noci. Slovo dalo slovo a přidává se k nám Víťa na své ČZ. Je stejně šílený, má čas a víru že dojedeme :). 

3. den 22.6.2025 ujeto 505 km

Ráno se loučíme s kamarády a i s Fandou, který musí domu. Dědkům přejeme šťastnou cestu do Japonska a dál už pokračujeme ve finální sestavě. Jedeme tedy 4, můj Velouš, čtyřkolák Alexe, Jawa 638 s pávem Milana a ČZ 175 s pávem Víti. 

Cíl je dojet až do Vlčího doupěte. Cesta utíká krásně, všude samá rovina, stroje fungují, silnice pěkné a krásné počasí k tomu. Co víc si přát.. snad jen trochu hezčí výhledy. Na dnešní rovinaté etapě slavím s Velouškem další výročí. Techometr se pomalu přetáčí na 80.000 km.  Poslední kulatiny jsme spolu slavili v San Marinu a to před 11 měsíci. Fotím si tachometr, pohladím Antonína po rámu okna a zazpívám mu Happy Birtday to You. Myslím, že toto říci u lékaře, tak mě ihned hospitalizuje :) .

V podvečer projíždíme oblastí Mazurských jezer a to je moc pěkné. Jedno z našich nejlepších rozhodnutí je, ubytovat se v maličkém kempu přímo v areálu Vlčího doupěte. Ve 20:00, tedy asi 20 min po našem příjezdu, se vrata areálu zamknou a mi si můžeme úplně sami vše projít a prolézt. Je to naprosto skvělé a všem doporučuji udělat takto. 

Vlčí doupě bylo kódové označení pro Vůdcův hlavní stan. Adolf Hitler zde strávil přes 800 dní, do listopadu 1944, kdy z důvodu postupu Rudé armády odjel do Berlína. Poté dal bunkry zničit. I přes ohromné nálože umístěné uvnitř bunkrů se to úplně nepodařilo a stojí zde jejich torza. 

Není tu vůbec nikdo, lezeme na "střechy bunkrů" kam se normálně nesmí a hrozně si to užíváme! Jsou tu asi 3 vnitřní expozice, které jsou samozřejmě zavřené ale ty si projdeme ráno až se otevře.  Jsme už dost severně a v půl jedenácté večer je krásné světlo, máme tedy čas. Je neuvěřitelné jak jsou bunkry bytelné, železobetonové stropy a zdi  mají tloušťku 6 až 8 metrů. 

Jsme nadšení tou svobodou a možností si vše prolézt a prohlédnout sami. Moc se mi líbí jak řeší omezení. Když je někam vstup zakázaný, je tam prostě prkno a nápis (žádné mříže). Tím je dáno .. pokud tam chceš, tak na vlastní nebezpečí. Není to nic nebezpečného a porušením nic neničíme, ale naprosto chápeme, že to není možné zpřístupnit oficiálně. 

Kemp je krásně vybavený, nádherné sociálky, sprchy a sezení pod střechou. Je tu asi 5 obytných aut (ty jsou ale zalezlí u TV) a tak máme vše jen pro sebe. Jsme celkem utahaní, po instantní večeři z ešusu, jdeme spát. 

Kemp v areálu jednoznačně doporučuji, jako cestovatelský TIP. 

4. den 23.6.2025 ujeto 467 km

Po ranní kávě se jdeme podívat do vnitřních expozic. Je tu spoustu personálu a představujeme si, jak by nás při včerejší noční prohlídce omezovali. Muzea jsou opravdu zajímavé a fotky doslova mrazivé. Figurína Führera a Stauffenberga ze dne, kdy na něj byl podniknut neúspěšný atentát, známý též pod krycím názvem "operace Valkýra". Stačilo tak málo .. . 

Konec dějepisu, je čas vyrazit. Tedy v mém podání roztlačit. 

Po pár kilometrech dorážíme na trojmezí Polsko- Rusko- Litva. Cíp ruské půdy, je nedobytně ohraničen plotem, ostnatými dráty a kamerami. Rudá vlajka se srpem a kladivem vlající na ruském území ve mě vyvolává úzkost. 

A máme tu první poruchu. Víťovi kucká Číza, vymění svíčku a můžeme pokračovat. Vjíždíme do Litvy, jedeme po hranici s Kaliningradskou oblastí a je to vážně výživné. Přibližně 70 kilometrů jedeme šílenou cestou. Je to ujetá šotolina s roletou jak v Africe. Když jedeš 20-40 km/h tak ti vylítají všechny šroubky a možná i zuby ... Když přidáš, tak je to lepší, ale je to o hubu. Na cestě je pár vesnic, ve vesnicích mají krásnou silnici a se značkou konec vesnice začíná zase šotolina. Jedeme to věčnost .. litujeme stroje a vlastně jsme na ně hrdí, tady by mohli na korbách demontovat rohlíky na strouhanku. 

Jak si člověk váží úplně obyčejné silnice, když na ni po hodinách utrpení konečně vjede. 

Tankodrom si vyžádal první oběti. Alexovi přeskakuje při rozjíždění řetěz. Motor je úplně volný a tím se povolil řetěz. Zároveň nacházíme prasklý 1 ze 4 držáků zadního diferenciálu. Já mám úplně povolenou matku na svodu výfuku a vyšroubovanou matku zadní osy. Ujedu pár kilometrů, než odhalím důvod plavání na silnici. Moc tomu nerozumím, jak to, že to jelo, když osa kola byla úplně volná?

Po 18 hodině vjíždíme do Lotyšska, bohužel i tady náš čeká off road etapa, ale jen pár kiláků. Jedeme do města Karosta, kde chceme vidět Cathedral St. Nicholas. Tak takoví bizár aby člověk pohledal ! Nádherná katedrála s monumentální zlatou střechou která tu stojí od roku 1903, se stává o cca 50 let později středem panelákového sídliště. Karosta byla carskou a později sovětskou vojenskou základnou, město bylo nepřístupné a bytová potřeba pro vojáky způsobila toto otřesné zátiší katedrály. A co víc, když přirovnám sídliště k našemu Chánovu (tím myšleno se vším všudy) tak je neurazím ... . Tady se brutalismus podepsal na nejednom městě .. 

Kemp máme o pár kilometrů dál a to v BB camping. Kromě komárů, úplně pohodový kemp. Hlavně v dochozí vzdálenosti od pobřeží s dělostřeleckými bateriemi. Tyto Artillera battery byli vyhozené do vzduchu ještě před 1. světovou válkou. Carské velení je nechalo zničit z obav, že je německá armáda dobije a použije děla proti Rusům. 

Na pobřeží jsou celkem 4 baterie v různé fázi chátrání a poničení. Na to, že tu jsou ale více jak 100 let bych je vůbec netipoval a řadil bych je spíš do poválečné éry.  Procházíme si je až kolem půlnoci, vidět už moc není ( jak za úplňku u nás) ale i tak je to pěkná procházka a zakončení dne. 

Další TIP, k bateriím vedou cestičky písečné, po kterých se dá dojet až na pobřeží. A dá se tam i kempovat ! To vědět, tak nelezeme do kempu a užijeme si to na divoko s parádním výhledem. 

5. den 24.6.2025 ujeto 554 km

Dnes je den D, dnes je den kdy se rozhodne zda půjde o expedici Pobaltí, nebo Švédsko. Vyhlídnutý trajekt odplouvá v 19:00 musíme tedy přijet do 550 km vzdáleného Paldisky nejpozději v 18:00. Budíček máme před 6 ranní ať to stihneme. 

Nemůžeme to tu ale opustit bez fotek baterií za světla. Jedeme tedy po písečných cestičkách na pobřeží, děláme krátkou procházku a fotíme jak diví. Snídani dáváme až na pumpě.

Projíždíme hlavním městem Riga. Provoz plynulí a občas zahlédneme i nějakou věžičku nebo most. Dnes ale není čas, jedeme co to dá, chceme to stihnout. 

Kousek za Rigou začíná pršet. Vlastně lejt jako z konve a to velmi vytrvale. Jedem bohužel po jediném možném a to hlavním tahu a v tom lijáku nás předjíždí jeden kamion za druhým. Vůbec nic nevidím, stěrač to moc nebere a jsem už zvyklej ho spíš nezapínat a koukat tak nějak skrz mokré okno. Milan se mě drží ale kluci (zelenáči) se nám po chvilce ztratí. Stavíme na pumpě asi po hodině a voláme jim kde jsou. Sedím asi 30 km za námi na pumpě a čekají až přestane pršet, Alexovi nefunguje stěrač, vše má zamlžené a celkem oprávněně se předjíždějících kolosů které zdržujeme bojí. Navíc mu nesvítí zadní světla a přední svítí jen jedno ... .

Počkáme tedy na ně s výborným panini v ruce. Kluci toho mají dost, Víťa je durch a Alex psychicky nalomenej. Vzdát to ale nechtějí a to je super. Provizorně zprovozním stěrač novou kabeláží nataženou přímo z baterky a jedeme dál. Pořád prší a jsou to opravdu provazy deště, dohodneme se že každý jede sám a sejdeme se Estonských hranicích. Stejnak se nedá skupina uhlídat v zrcátku (není nic vidět), budeme menší překážka pro předjíždění nespočtu kamionů a každý může zvolit sobě akceptovatelné tempo. 

Na hranicích čekám pár minut a přijíždí Milan. Po chvilce nám to nedá voláme klukům kde jsou. Víťa s Alexem je pár kiláků za námi. Víťovi nejde nastartovat Číza, utopil zapalování a motor si dělá co chce. Radíme, otevřít, utřít co se dá a pak prostě počkat... Po pár desítkách minut přijíždí a snimi i mrak kterému jsme s Milanem na pár minut ujeli :). 

Počasí se konečně umoudřílo, teplo teda není, to ne, ale už aspoň neprší. Jsme v Paldisky, je 17:30 a to je skvělí čas na to, čím jsme sem dojeli a čím projeli . Děláme rychle fotky na pobřeží a jedeme do přístavu. Jsme netrpěliví jestli se vlezeme na trajekt. Vlezeme! Tady asi nikdo moc lístky dopředu neřeší. Čím víc se blíží doba vyplutí, tím delší fronta na lístky je. Po odplutí vidíme na palubě, že jsme úplně narvaní a nevešla by se navíc snad ani jedna motorka. Ale to předbíhám, ještě nejsme na palubě, musíme si projít obligátní debatou zda je Velorex motorka nebo auto. 

Parkujeme záměrně pod okny kanceláře, kde prodávají lístky. Ukazujeme holkám za kasou "4x na tyto 4 motorky" kouknou ani se neusmějí (určitě Švédky ..) a vystaví 4 lístky do Kapellskär - Švédsko . Naloďujeme se a obsluha nám vrací lístek, že jsme auta a máme si jít koupit nový lístek. Jdeme tedy s Alexem do kanceláře, kde vysvětlujeme že nás nepustí. Nechceme se hádat a chceme doplatit rozdíl. Holky se chvilku snaží ale nevědí jak to mají udělat. Pak mezi sebou rusky hovoří a zastávají se nás, že není fér platit jako auto když je máme tak malé ... (ty auta :) ) . Pak zvedne vysílačku a ukáže, kdo je tady kápo. Chlap na druhém konci dostane kartáč, že nás sem nemá co posílat. Odmítá s ním diskutovat a že nám na lístek píšou fixou auto a víc ať neřeší. Pak nám lístky s šibalským úsměvem podává. Na palubním lístku je škrtlé Motorcycle a fixou napsané Car, nic jsme neplatili navíc a je vyřešeno. 

Máme naloděno, máme celkem útulnou kajutu se dvěma palandami, vlastním wc a sprchu. Lístky obvykle kupuji bez kajuty, ale tady to nešlo. Musím říci, že byť je to jen na 12 hodin tak je to hrozně fajn. Pijeme pivečko a slavíme na palubě náš úspěch. Zvládli jsme to, opravdu jedeme do Švédka ! 

I zde mám jeden cestovatelský TIP, jakmile vjedete do přístavu (žádná brána), tak už ani pěšky nesmíte odejít. Nejspíš prodejem lístku probíhá automaticky proclení a hraniční kontrola. Mi chtěli koupit lístky co nejdřív a pak si v klidu zajít kilák do obchodu. Tak ne pískali na nás píšťalkami a poslali nazpět. Tedy jídlo si na trajekt kupte dopředu ať nemáte hlad jako mi. 

6. den 25.6.2025 ujeto 453 km

Je 8 ráno a vyjíždíme z trajektu. Musíme nejdřív počkat, až všechny kamiony vycouvají z trajektu ven. Pak můžeme zpustit naší kouřovou clonu a vyrazit. 

Je tu zima a prší, jsme tu asi dobře. Objíždíme Stockholm a jedeme na Ytterby gruva, je to slavné naleziště na švédském ostrově Resarö. Je to místo, kde bylo objeveno nejvíce chemických prvků – minimálně sedm až devět prvků poprvé identifikováno z minerálů těžených v tomto dole. Víťa je nadšenec do radiace a vše s tím spojeným... necháme ho to hodinu lítat s dozimetrem... . Je nadšený, našel pár dost radioaktivních kamenů a ty si veze domu. Většina lidí se radiaci vyhýbá, ale mi už teď díky Víťovi víme, že radiace je prima :) .

Děláme zásoby v Lidlu, mají tu švédské kuličky a to nejde nekoupit. Bereme i místní rajčatovou omáčku a máme stylovou večeři vymyšlenou. 

Jsou tu krásné dřevěné baráky, hodně národních vlajek a pěkné silnice. Tedy až na jednu, kde jsme se ocitli uprostřed lesa na cca 30 km šotolině. Jenže není šotolina jako šotolina, tato byla uválcovaná, široká na 2 jízdní pruhy a sváděla k závodění. Nešlo odolat a pěkně jsme si zařídili, i pár lehkých driftů v plné rychlosti bylo. 

Jedeme na klášter Alvastra nebo spíš na zříceninu z 12 století. Počasí je už dobré, hodin dost a krásný plácek hned vedle kláštera. Je jasno, dnes na divoko tady a teď. Fascinuje mě, jak to tu mají čisté a udržované. Zřícenina uprostřed ničeho, velmi pěkně udržovaná, všude cedulky s popisky, posekaná tráva jak na golfovém hřišti, volně přístupná sociálka a voda. 

Uděláme si Švédské kuličky a vrháme se na servis strojů. Dotahujeme všichni řetězy, dolíváme olej, kontrolujeme co kde povolilo a Alex opravuje světla. Těch si tu ale moc neužijeme, je tu do půlnoci světlo jak u nás v půl páté.

7. den 26.6.2025 ujeto 466 km

K snídani jsme měli jahodovou roládu. Teda jen půlku, protože jsme ji nechali na stole. Ráno vykouknu ze stanu a vidím straku na stole.. Rozklovala obal a sežrala půl rolády, snad to přežila. 

Vyrážíme kolem 2 největšího jezera Švédska Vättern, na hradní zřícenina Brahehus. Navigace nás vede do šíleného krpálu, který sotva vyjedeme. Silnice končí a jsme na lesní těžební cestě. Navigace ukazuje cca 6 km tak to dáme. Před námi se objevuje staré Volvo bez SPZ a před ním kamion s rukou co nakládá klády. Vypneme motor a 10 min čekáme, poté co se rozjedou nás volvo pouští před sebe a do 2 minut vyjíždíme na odpočívadlo na dalnici. Pán z Volva za námi zavře bránu do lesa a zamkne. Tak to byla slušná klika :). Zaparkujeme na odpočívadle a podchodem dojdeme na hrad. Výhled na jezero je moc pěkný, jen by nám za zády nemuseli svištět ty auta na dálnici. 

Odtud cesta nevede, musíme najet na dálnici a asi 12 kiláků do prvního sjezdu se tvářit jako velká auta co tu mají co dělat. 

Jsme kousek od Dánska a mám ještě jeden důležitý cíl. Potřebuji fotku se značkou soba. Pár jsem jich už cestou viděl ale byl jsem moc vybíravý .. teď už moc času nezbývá a já už 150 kiláků vyhlížím a nic. Konečně, sice na frekventované silnici s minimální krajnicí ale čert to vem. Šlapu na brzdu jak kdyby ten sob byl živej. Mám splněno, mohu opustit Švédsko. 

Čtyřkolák začíná mít vůle na zadních kolech tak velké, že v zatáčkách škrtají pneumatiky o podběhy. Kola ale drží, ložiska nemáme a tak budeme doufat a zatím to nechceme řešit. 

Většina aut tady má přídavná světla, opravdu velká a masivní. Docela komické potkat sportovní Audi, které má před chladičem 4 obří paraboly. Že je tu každé 3. auto Volvo tak překvapující není. Co nás ale dost překvapí jsou pumpy. Všude jen samoobslužné, hotovost tu neberou snad nikde. Když tankujeme, tak nám strhnou v přepočtu asi 2500 Kč do depozitu. Jenže ten depozit vrátí až za 3 dny ! Tak počítej semnou ... tankujeme většinou 3x denně, nádrž nás vyjde na 400 kč. Tedy utratím 1200 kč za benzin, ale stáhnou si z účtu do depozita 7500 Kč a to denně každému! Jednoduché, jen co jsme na to přišli, tak jsme tankovali všichni na jednu pistoli a bylo. Jen si tak říkáme, jak by asi řval Čech žijící od výplaty k výplatě. Stáhnout mu takový depozit na 3 dny týden před výplatou .. 

Projíždíme Malmö, je to velké a rušné město, naštěstí provoz není tak velký, jak jsem se obával. Most mezi Malmö (Švédsko) a Kodaní (Dánsko) je známý jako Öresundsbron / Øresund Bridge. Celková délka mostu i s umělým ostrovem je 16 km, most jako takový má 8 km. Cena za auto je 510 (1650 kč)  DKK a za moto 265 (870 kč) DKK , to není úplně málo. Na mostu jsou mýtné brány, a teď pozor další TIP.. . Je tam jen jedno tlačítko, to zmáčkneš a naskočí ti částka 1650 DKK za auto, jiné tlačítko tam není a pokud chceš moto, tak si musíš cinknout na a v cizím jazyce vysvětlit že nejsi auto ale moto. No a praxe ? Já a Alex platíme jako auto a asi i po právu než vysvětlovat že 3 kolák je moto a 4kolák je malé autíčko. Já si toho ale ani nevšiml jen prostě přiložil kartu ať nezdržuji a jedu. Milan platí taky auto i když je jednoznačně moto, taky si asi nevšiml částky. Jediný kdo si všiml a umí perfektně anglicky si cinkl Víťa a hned mu přeskočí částka na displeji na správnou 265 DKK. Za mě celkem sprosté a myslím že joudů jako jsme mi co si toho nevšimnou je spousta.. Popravdě řečeno, i kdybych si všiml tak bych asi se svou jazykovou vybaveností vážal stisknout tlačítko pomoct. Určitě tam ty tlačítka mohli být 2 a při stisku moto se otevřít jen polovina závory ale business je business. 

Na mostě se různě předjíždíme a natáčíme. Pro mě to je zážitek, na tento most koukám v mapě už léta a konečně jsem tady. Po projetí se ptám Alexe, tak co ? (a ještě mi oči svítí z nadšení), Alex se na mě podívá a řekne, most no. Takže asi tak.. JÁ si to užil :) . 

Je už pozdě, zase leje a je šílená kosa. Najdeme nejbližší kemp na předměstí Kodaně a bereme si chatku. Alex i já máme vymlácenou baterii od stěrače, svícení a dobíjení telefonu, tak si ji aspoň konečně nabijeme. 

8. den 27.6.2025 ujeto 446 km

Dnes nás čeká další dlouhý most Nyborgsbroen na Dánskou pevninu. Než se tam ale dohrabeme, tak nám Alex oznamuje, že v kempu něco zapomněl. Zapomněl tam 1 rychlostní stupeň na své převodovce ... Prostě od dnešního rána nejde zařadit a má pouze 3kvalt. Případná oprava by znamenala vyndat motor, rozpůlit motor, najít a odstranit závadu a zase poskládat. Převody na čtyřkoláku jsou naštěstí rozumné a dá se rozjet i na dvojku. Nečekáme žádné extrémní převýšení, tak to snad dáme. Na tříkoláku by to byl o poznání větší problém. 

Most je bezplatný, to je super. Je to hlavní tah a provoz je dost svižný a hustý. Fouká hrozný protivítr a tak musím točit trojku skoro na max abych moc nezdržoval, čtyřka to nepobere. 

Dánsko se nám moc líbí. Jsou tu nádherná stavení s původní doškovou střechou a celé Dánsko působí tak nějak upravené. Stavíme v Egaskov Castle a hodně diskutujeme jestli zaplatíme vstup. Stojí 30 euro na hlavu a to není málo. Víťa jít nechce, tak bude na parkovišti hlídat a mi platíme. Zámek je opravdu krásný, dovnitř se tedy nepodíváme (za příplatek) ale to nám nevadí. Je tu krásný park a zámek je fotogenický snad z každého úhlu. Velmi milé překvapení je muzeum veteránů v ceně. Sbírka je neskutečně velká a opravdu zajímavá. Mrzí nás, že nemáme o pár hodin víc času, je na co koukat. Stálo to za ty peníze, můžu doporučit. 

Dalším cílem je Rendsburský most v severním Německu. Jde o zajímavou technickou památku. Most je železniční a pod konstrukcí je "lanovka" s plošinou na auta.  Přijíždíme v půl 12. Mají polední pauzu, tak se aspoň protáhneme a odpočineme. Je 5min po dvanácté a nic se neděje, kolemjdoucí pár nás uvádí do obrazu.. . Most se rekonstruuje už více než rok a opětovné spuštění bude pozítří. Tak tomu říkám pech ! Trochu mi vadí, že to tu nikde nemají napsané, třeba místo toho papíru za oknem s polední pauzou ... .

No nic, frčíme dál, cesta ještě dlouhá. V podvečer přijíždíme do Seecamping Weisser Brunnen, škoda že je kosa a nemůžeme se vykoupat. 

9. den 28.6.2025 ujeto 521 km

Už to máme za pár a poslední 2 dny jsou opravdu dost transportní. Dnes je krásné počasí, německé silnice a malá doprava. To je super kombinace pro takový nájezd kilometrů. 

Dnešním cílem je Regenstein v Dolním Sazku. Je to poměrně velká a zajímavá zřícenina hradu/pevnosti vytesané v pískovci. Zříceninu si procházíme a kocháme se krásnými výhledy. 

Milanovi začíná hrabat ... cestu nám zpestřuje cirkusovým představením. Jízda bez držení řídítek, střídá jízda ve stoje a nakonec taneční kreace ve stoje. Je vidět, že vyučuje v autoškole a má to v malíku. 

Cesta je dlouhá a rovinná, ale je na co koukat. Krásné kostely a veliké staré baráky v každé druhé vesnici. Na poslední chvíli upravujeme navigaci, googl mi hlásí, že do Lipska nesmíme. Neplníme euro normu (vztahuje se jen na auta) ale to Alex dle techničáku je. Trochu zdržení, ale kolem 20 hodiny už vjíždíme do kempu Natur Campingpaltz. Kempů tady moc není, tak jsme rádi že jsme našli a to, že už tu nebyla obsluha a nebylo komu zaplatit jen do plusu :) . Dáváme večerní koupačku v rybníku a u pivečka rekapitulujeme celou cestu. Ráno se musíme rozdělit a společný trip nám končí. 

10. den 29.6.2025 ujeto 266 km

Je 5 hodin ráno. Budíček ! Jede se domu !

Alex s Víťou jedou směr Morava a mají to cca 400 km. Já a Milan frčíme na Prahu cca 260 km. 

Milan kroutí hlavou a dodává něco ve smyslu " co mi jsme to za motorkáře, střízliví usínáme a ráno první vstáváme" . Má pravdu, stydím se. 

Vytlačíme stroje z kempu ať nebudíme startováním normální lidi a vyrážíme vstříc domovům. Jedu s Milanem na jeden zátah až do Prahy. Dáváme kafe, tankujeme a loučíme se. Kolem poledne už sedím u prostřeného nedělního stolu a jsem šíleně unavenej :). 

Jak to zrekapitulovat.

 Vše dopadlo přesně tak, jak jsme si naplánovali. Vše klaplo, téměř vše fungovalo a ani ta šílená porce kilometrů a výzva to ujet, nás nedostala. Pravdou je, že už jsem asi projížděl zajímavější země ale i tak to bylo moc pěkné. Každý den jsme viděli něco jiného a zajímavého. To nejdůležitější ale bylo to, že jsme byli super parta, nastaveni na stejnou notu. Myslím, že jsme si to opravdu užili na max a už teď se těším až spolu zase někam vyrazíme. 

Celkem najeto 4.310 Km.